|
French Bulldog - štandardy plemena
F.C.I. Standard č. 101 / 9.1.2003/F
( BOULEDOGUE FRANCAIS )
Země původu: Francie
Datum publikace
platného originálního standardu: 28.04.1995
Použití: společenský, hlídací a doprovodný pes
Klasifikace: Skupina 9 Společenští a doprovodní psi.
Sekce 11 malí dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Jako všechny dogy pochází také francouzský buldoček pravděpodobně z Molossů z
Empíru a z římského císařství. Je příbuzný s předky buldoka z Velké Británie,
s alanskými středověkými psy a s velkými a malými dogami francouzskými.
Francouzští buldočci, jak je dnes známe, jsou výsledkem různých křížení, která
prováděli zkušení chovatelé v letech 1880 v dělnických čtvrtích Paříže. Svého
času pes nosičů břemen v pařížské centrální tržnici, pes řezníků a kočích, se
díky své výjimečné tělesné stavbě a povaze dokázal rychle probojovat do lepší
společnosti a podmanit si svět umělců.Tak se rychle rozšiřoval. První klub pro
toto plemeno byl založen v Paříži roku 1880. První plemenná kniha je datována
od roku 1885 a první standard byl sestaven roce 1898, v roce, ve kterém uznala
Société Centrále Canine francouzského buldočka jako plemeno. První pes byl
vystavován již v roce 1887. Standard byl pozměněn v letech 1931-32 a 1948,
nově přepracován byl v roce 1986 pány H.F. Renantem a R.Triquetem ( zveřejněno
v FCI v roce 1987), pak byl ještě v roce 1994 znovu zkoncipován výborem
francouzského klubu pro francouzské buldočky ( Club Bouledogue Francais) ve
spolupráci s R. Triquetem.
CELKOVÝ VZHLED :
Typický kolose malého formátu. I přes svoji malou velikost silný, v každém
ohledu krátký a kompaktní, podsaditý pes s krátkou srstí, krátkým tuponosým
obličejem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem
živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete, kompaktní struktury a solidní
stavby kostry.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER ( POVAHA):
Družný, veselý, hravý, sportovní, bystrý. Obzvlášť milý ve styku se svými
majiteli a s dětmi.
HLAVA :
Hlava musí být velmi silná, široká a kvadratická. Kůže která ji pokrývá, tvoří
skoro symetrické záhyby a vrásky. Hlava buldočka se vyznačuje vtaženou oblastí
horní čelisti a nosu. Lebka je o to širší, oč ztratila na délce.
MOZKOVNA
Lebka: Horní partie lebky široká, téměř plochá, se silně klenutým čelem.
Vystupující nadočnicové oblouky jsou rozděleny rýhou, která je obzvlášť
vyvinutá mezi očima. Rýha nesmí pokračovat na čele. Týlní hrbol velmi málo
vyvinutý.
Stop : Velmi silně vyjádřen.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI
Nosní houba : Široká, velmi krátká, ohrnutá. Nosní dírky jsou dobře
otevřené a souměrné, šikmo dozadu směrované. Sklon nosních dírek a ohrnutého
nosu (" pršáček") musí však dovolit normální dýchání nosem.
Hřbet nosu : Velmi krátký, široký ; jsou na něm soustředěně symetrické
vrásky, které sbíhají dolů na horní pysk ( délka: 1/6 celkové délky hlavy).
Pysky : Silné, trochu visící a černé. Horní pysk se setkává s pyskem
dolním uprostřed a úplně zakrývá zuby, které nikdy nesmí být vidět. Horní pysk
je v profilu spadající a zaoblený. Jazyk nikdy nesmí být vidět.
Čelisti : Široké, kvadratické, silné. Spodní čelist probíhá širokým
obloukem a končí před horní čelistí. Při zavřené tlamě je předsunutí spodní
čelisti (předkus) Zmírněno tím, že průběh křídel spodní čelisti je zahnutý.
Tento ohnutý tvar je nutný, aby se zabránilo příliš silnému předsunutí dolní
čelisti.
Zuby : Řezáky dolní čelisti nesmějí v žádném případě stát za řezáky
horními. Spodní oblouk zubů je zaoblený. Čelisti nesmějí být stranově posunuty
ani stočeny do stran. Vzdálenost mezi horním a dolním obloukem řezáků nelze
přesně stanovit. Rozhodující podmínkou je, aby horní pysk a dolní pysk na sebe
doléhaly tak, aby úplně překrývaly zuby.
Líce : Svalstvo tváří je dobře vyvinuté, ale nevystupuje.
Oči : Bystrý výraz ; hluboko posazené oko dosti daleko od nosní houby a
především od uší; tmavé barvy, poměrně velké, krásně kulaté, lehce vystupující
a bez jakékoliv stopy po bělmu, když se zvíře dívá dopředu. Okraj víček musí
být černý.
Uši : Středně velké, u kořene široké a na špičce zaoblené. Posazené
vysoko na hlavě, ale ne těsně u sebe. Neseny vzpřímené. Boltec je otevřen
dopředu. Kůže musí být tenká na dotyk měkká.
KRK :
Krátký, lehce klenutý, bez laloku.
TRUP:
Horní linie profilu : Horní linie stoupá stále až po bederní krajinu a
potom rychle klesá k ocasu. Příčinou tohoto tvaru, který je velmi žádoucí,
jsou krátká bedra.
Hřbet : Široký a svalnatý.
Bedra : Krátká a široká.
Záď : Šikmá
Hruď :Válcovitá a velmi hluboká. Žebra jsou sudovitá, silně zaoblená.
Předhrudí : Široce otevřené.
Spodní linie z profilu a břicho : Vtažené, ale ne jako u chrta.
OCAS :
Krátký, na zádi hluboko nasazený, přiléhající k hýždím, v nasazení široký.
Přirozeně zalomený nebo zauzlený; ke konci se zužující. I při pohybu musí
zůstat pod horizontálou. Je přípustný relativně dlouhý ocas ( ale ne sahající
až k hlezennímu kloubu), zužující se zalomený ocas je přípustný, ale ne
žádoucí.
KONČETINY:
Hrudní končetiny : Končetiny rovné a svislé jak při pohledu ze strany
tak zepředu.
Plece: Krátké, silné. Vystupující, pevné svalstvo.
Nadloktí : Krátké.
Loket : Bezpodmínečně přiléhá k tělu.
Předloktí : Krátké, dobře odsazené, rovné a svalnaté.
Zápěstí a přední nadprstí : Silné a krátké.
Pánevní končetiny : Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté. Jsou
trochu delší než hrudní končetiny a zvyšují tím zadní část těla. Jak při
pohledu ze strany tak i zezadu jsou rovné a svislé.
Stehna : Svalnatá, pevná, nepříliš zaoblená.
Hlezno : Skutečně hluboko posazené, ne přehnaně zaúhlené, především
však také ne příliš strmé.
Nárt : Silný a krátký. Buldoček nesmí bít od narození žádné paspárky.
Tlapy : Přední tlapky jsou kulaté, malé, tzv. " kočičí". Dobrý styk se
zemí, lehce vytočené. Prsty jsou velmi kompaktní, drápy krátké, silné a dobře
odsazené. Polštářky jsou tvrdé, silné a černé. U žíhaných psů musí být drápy
černé. U barvy " caille" = křepelka ( plavá žíhaná se střední bílou
strakatostí) a " fauve" ( plavá se střední nebo převládající bílou
strakatostí) jsou upřednostňovány tmavé drápy, ale světlé se nepostihují.
Zadní tlapky jsou velmi kompaktní.
CHODY :
Průběh pohybu je volný, končetiny se pohybují souběžně se středovou rovinou
těla.
OSRSTĚNÍ :
Srst: Krásná, hustá, lesklá a měkká krátká srst.
Barva: Rovnoměrně plavá, žíhaná nebo nežíhaná nebo s omezenou
strakatostí.- Plavá žíhaná nebo nežíhaná se střední nebo převládající
strakatostí. Všechny odstíny plavé barvy jsou přípustné, od červené až po
barvu bílé kávy. Úplně bílí psi se přiřazují k barvě plavé žíhané s
převládající strakatostí. Pokud má pes velmi tmavou nosní houbu a tmavé oči s
tmavými okraji víček, pak lze u obzvlášť krásných exemplářů výjimečně
tolerovat jistou depigmentaci obličeje.
VELIKOST A HMOTNOST:
U buldočka v dobrém stavu nesmí být hmotnost menší než 8 kg a nesmí přesahovat
14 kg, přičemž velikost je úměrná hmotnosti.
VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž
hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
-
Úzký nebo
sevřený nos.
-
Vpředu chybějící
uzavření pysků.
-
Nepigmentované
pysky.
-
Světlé oči.
-
Lalok.
-
Vysoko nesený
ocas; příliš dlouhý nebo abnormálně krátký ocas.
-
Volné lokty.
-
Strmý nebo
dopředu vysazený hlezenní kloub.
-
Nekorektní
způsob pohybu.
-
Tečkovaná srst.
-
Příliš dlouhá
srst.
Těžké vady:
-
Při zavřené
tlamě viditelné řezáky.
-
Při zavřené
tlamě viditelný jazyk.
-
"Bubnující" pes
( toporný pohyb hrudních končetin )
-
Nepigmentovaná
místa v obličeji s výjimkou psů plavých žíhaných se střední bílou
strakatostí ("caille") a u psů plavých se střední nebo převládající
strakatostí ("fauwe").
-
Nadměrná nebo
nedostatečná hmotnost.
Vylučující vady:
-
Nosní houba jiné
barvy než černé.
-
Rozštěp pysku ("zaječí
pysk").
-
Psi, u kterých
se spodní řezáky zavírají za horními.
-
Psi, jejichž
špičáky jsou při zavřené tlamě stále vidět.
-
Různobarevné
oči.
-
Uši nesené
nevzpřímeně.
-
Uši, ocas nebo
paspárky kupírované.
-
Paspárky na
pánevních končetinách odstraněné nebo existující.
-
Bezocasost.
-
Barva srsti
černá s pálením, myší šeď a hnědá.
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se
nacházejí zcela v šourku.
|